Dva muži leželi v nemocnici - na postelích podél sebe. Jeden ležel u okna, druhy ne. A každý den se díval muž u okna ven a popisoval co vidí tomu druhému. Krásny park... malé jezírko... kachny v něm... jak si děti hrají... psi běhají okolo... nebe... a vůbec.
   A každý den se ten muž dál od okna těšil na chvíli, kdy zase uslyší o tom, co se venku děje. Ale každý den se také cítil tak trochu... závistivý a nazlobený... a přál si, aby on byl ten u okna. A čím víc slýchal o krásných věcech venku, tím více záviděl.
   Potom... jednoho dne se muž u okna probudil a dávil se. Ten druhý nezavolal sestru... jen se tak díval. Myslím, že zbytek si sami domyslíte. Udusil se a umřel. Ráno přišly sestry, našly ho a odvezly a hned jak uplynulo pár dní, si ten druhý uvědomil, že teď má příležitost. Tak se zeptal, jestli by ho mohli přesunout k oknu. To na co myslel týdny a týdny... ta závist a žárlivost, kterou cítil.
   Přesunuli ho tedy k oknu a hned jak opustili místnost, první věc, kterou udělal, bylo samozřejmě posadit se a podívat ven z okna. Ale když to udělal, uvědomil si, že vidí jen holou zeď. Venku nic nebylo.



   Starý moudrý muž žil na úbočí kopce. Jednoho dne za ním přišel mladý chlapec a žádal ho o radu. Řekl: "Jsem tu, neboť věřím, že mi odpovíš na to, co je úspěch." A starý muž se na něj podíval, nic neřekl a vzal ho k jezeru. Vstoupili do vody... po kolena... do půl pasu... již byli těméř celí ve vodě... ale pokračovali dál, dokud nebyl chlapec pod hladinou. Kopal kolem sebe a zmítal se.
   Pak ho starý muž chytil za ruku, vzal ven a opět neřekl ani slovo celou cestu zpět. Mladý chlapec se třásl v rohu a ptá se: "Nerozumím! Proč jsi to udělal?" A on odpovídá: "Synu, když jsi byl pod vodou, co jsi chtěl víc než cokoli jiného v životě?"
   Ten odpovídá: "Nadechnout se." "Tak až najdeš nad hladinou něco, co budeš chtít stejně usilovně, našel jsi klíč k úspěchu."