Je paradoxem, že vůči minulosti máme dnes
vyšší budovy, ale omezené nálady,
širší dálnice, ale užší rozhled,
utrácíme více, ale máme méně,
kupujeme toho více, ale radujeme se z toho méně.

Máme větší domy, ale menší rodiny,
více příležitostí, ale méně času,
více hodností, ale méně citů,
více znalostí, ale horší úsudek,
více expertů, ale méně řešení,
více léků, ale méně zdraví.

Znásobili jsme náš majetek, ale ubrali naše hodnoty.
Mluvíme příliš mnoho, milujeme jen zřídka, a nenávidíme tak často.
Naučili jsme se vytvořit živobytí, ne však už život,
přidali jsme roky do života, ale ne už život do těch let.

Dostali jsme se až na Měsíc a zpátky,
ale dělá nám potíže přejít ulici a potkat souseda.
Ovládli jsme vše, co je venku, ale ne to, co je uvnitř,
vyčistili jsme vzduch, ale pošpinili naše duše,
rozštěpili jsme atom, ne však naše předsudky.
Máme vyšší příjmy, ale nižší morálku,
přidali jsme na kvantitě, ale ubrali na kvalitě.
Toto je doba velkých lidí a malých chrakterů,
závratných zisků a povrchních vztahů.

Nastal čas světového míru, ale válčení doma,
více volného času, ale méně zábavy,
více druhů jídla, ale méně výživného.

Přišla doba více příjmů, ale více rozvodů,
módních domů, ale rozbitých domovů.
Je tu čas, kdy je toho tolik ve výkladních skříních
a tak málo na skladě
čas, kdy ti mohla technologie přinést tenhle dopis
a čas, kdy si můžeš vybrat, že předáš dál
tuto zprávu a něco tak změníš.

Příjemný den.